úterý 10. února 2015

    Winter beautie #10/02/2015

Pamatuji si doby, kdy jsem netrpělivě vyhlížela první sníh. První sníh totiž znamenal sáně, sněhuláky, iglú, koulovačky, neplánované jednodenní prázdniny když se autobus nevyškrábal do našeho kopce, olizování rampouchů a většinou také příchod Vánoc... Jo, takové časy jsou ty tam a s nimi i ta dětská bezstarostnost. 

Pořád ale zbožňuji, kdy se venku brzo stmívá. Užívám si ten klid okolí, když je venku brzy tma. Nikde nikdo, téměř jako kdyby byla hluboká noc. Nebo když přes noc napadne peřinový prašan a vy se probudíte do třpytivé pohádky. Když v noci sypou hustě vločky, všude je ticho a okolo vás se vše blýská... Tohle je pro mne zima. Opravdová, krásná, třpytivá a mrazivá... Tak, jak si ji pamatuji když jsem byla ještě dítě. Přijde mi totiž, že se v té době takhle krásné zimní období obešlo bez těch všudypřítomných bahnitých břeček, depresivního sněho-pršení a otrávených, zamračených obličejů. Kolik dítěti stačí k jeho spokojenosti, aby přešlo a dokázalo si nevšimnout nebo nevnímat tyto zimní neduhy? A kolik spokojenosti mu stačí, aby mu ve vzpomínkách uvízly jen ty krásné momenty.
    Dnes totiž zimu vnímám jinak... Klasické myšlenky, když napadne čerstvý sníh nebo začne mrznout. Klasické myšlenky "Do háje..." a ještě hůř.
    "Ach bože, do háje co si obléct abych neumrzla?" 
    "Do háje, budou mi stačit 4 vrstvy, troje ponožky? Vlastně je to jedno, klepat kosu budu i kdybych byla navlečená ve skafandru... Už jen z principu."
    "Do háje, zase nestihnu dojet včas do školy, zatracený sníh, ometání auta a jeho škrábání."
    "Do háje, abych dojela včas a stihla seškrábat námrazu a omést sníh z auta, budu muset dřív vstávat."
    "Do háje, za takové tmy dřív vstát prostě nikdy nedokážu. Už jen z principu, že ano."
    "Do háje, auto ometené, oškrábané, dokonce jsem i dříve vstala. Ovšem moje karma je lehká holka, protože zrovinka dneska silničáři zaspali, stávkují, nebo si udělali výlet do vesmíru a nesypou, nesolí, neodhrnují. Tudíž = ano, do háje nestihnu opět dojet včas."
    "Do háje s chodníky, kde na vás číhají kachle s překvapením. V ten moment, kdy na ně šlápnete a jste jako čuně, které si dává siestu v kupě hnoje a blátě, se vám ta kachlička vysmívá. Vysmívá se vám přímo do obličeje a vy byste ji nejradši do té země zadupali. Hluboko... Tak, aby na ni už nikdo nikdy nemohl šlápnout. Udělat díru až do Austrálie by jste chtěli. Samozřejmě zkuste to a můžete se poklonit vlastnímu geniálnímu nápadu. Už jen z toho principu, že kachli je to úplně jedno, protože je to kus kamene, betonu, cementu nebo prostě jiného materiálu citu neschopného a vy nenávidíte celý svět. Kvůli kachli s překvapením..."
    "Do háje s chodníky po druhé, protože po minulém incidentu s kachličkou máte pocit nutné emocionální úlevy na prvním člověku, se kterým přijdete do kontaktu."

    A tak nějak stále dokola a podobně.
    Měla jsem nutkavý pocit, vám napsat o mém složitém vztahu k zimnímu období. I když... Který můj vztah ať už k něčemu či někomu složitý není, že ano? ☺

    Leden je prostě pro mě kritický měsíc. A nejen, kvůli zlomyslným chodníkům nebo teplé posteli, která se rozhodla vás každé ráno mučit. Leden je měsíc, kdy trpím neustálými stavy bezmoci, méněcennosti a ztrácím veškerou chuť k samotnému bytí. Leden je nový začátek, nová šance. Zkusit to jinak, zkusit to lépe. Leden je ale taky měsíc, kdy si smůla otevře drze dveře k nám do domu a nehodlá ho opustit, dokud se dosyta nenažere mých neúspěchů a chmurných myšlenek. A až usoudí, že už mne dostatečně zbídačila, zavře za sebou dveře ale její přítomnost je stále očividná a stále vtíravá. Až do prvních teplých slunečních paprsků. Snad. Doufám...

    No a protože je leden i únor měsíc, kdy se mi vytratilo štěstí ze života... Mé srdce touží alespoň po těch materiálních radostech. Letos jsem si dala ale ultimátum, že si takové věci budu nadělovat až po některé z úspěšných zkoušek. Konkrétně tato radost měla být odměnou za nejtěžší zkoušku semestru... Nicméně z mé stávající řasenky ždímám už poslední a nemožné, takže jsem déle nemohla čekat. O tom proč zrovna YSL řasenka za sprostý peníz, tak o tom příště. Já jen teď doufám, že nejsem demotivovaná zkoušku zvládnout, když už jsem se za ni předem odměnila. ☺

    Takže tolik k mé labilní osobnosti, složitým vztahům, zlomyslné posteli a materiální radosti. Dlouhé čtení na dobrou noc. To pomáhá vždycky! ☺